PES PRO RADOST

Kdo jsem...

 

Jmenuji se Nina Janebová, je mi 25 let a bydlím v Rychnově nad Kněžnou. Mám vystudovaný magisterský obor Sociální práce, v současné době pracuji jako sociální terapeut v občanském sdružení Pferda, kde učím osoby s mentálním postižení nebo duševním onemocněním samostatně bydlet. V rámci své práce aktivně využívám případovou práci, individuální plánování i pozitivní posilování. Momentálně se hlouběji vzdělávám v oblasti pozitivní psychologie.  Mimojiné současně působím v občanském sdružení Psí škola Rarášek, o.s., jako instruktor agility. 

 

Já a psi...

 

Když mi byly čtyři roky, naše rodina si pořídila úžasnou malamutici Ansi Polární sen, což byl můj první pes, se kterým jsem vyrůstala. V jejím pozdějším věku jsem o ni přebrala zodpovědnost, také jsem se pokoušela o jakýsi "výcvik". No, začátky bývají vždycky těžké... :-)

Po odchodu Ansinky v roce 2003 následoval do mého života pejsek, pro kterého jsem už plánovala "výcvikovou kariéru". Tak ke mně přišel bezpapírový zlaťáček jménem Falco, můj největší učitel. Začala jsem se s ním věnovat agility a poslušnosti v ZKO Rychnov nad Kněžnou. Naše začátky byly těžké, především pro mé přehnané ambice. Přesto jsme s Falcem zvládli posbírat i nějaká ta ocenění. V základní poslušnosti jsme se moc neohřáli, neboť jsem se stala zapáleným agiliťákem, takže jsme posbírali pouze zkoušky ZOP a ZZO, v agility se nám dařilo lépe, závodili jsme aktivně několik let v kategorii LA2 a účastnili se několik desítek oficiálních závodů agility. Falco se 2x účastnil mistrovství republiky, jednou 22. místo LA a poté 5. místo LV, v roce 2009 jsme získali titul vícešampiona zlatých retrívrů a druhého vícešampiona retrívrů. V roce 2011 jsem splnila instruktorský kurz KAČR (ačkoliv jsem instruktovala na našem cvičáku už od roku 2006). Přesto nejzásadnější rok byl pro nás rok 2012. Falco ze zdravotních důvodů musel ukončit svou závodní kariéru a až vlastně poté jsme k sobě objevili společnou cestu přes pozitivní motivaci.

Dále jsem běhala s krátkosrstou kolií Anthonym s Tau´Ri, kde jsme si vyběhali přestup do LA2, připravovala jsem krátkosrstou kolii Clarka z Tau´Ri, který letos vyběhne na závodní dráhu. 

V roce 2013 jsem si splnila svůj dlouholetý sen a pořídila jsem si Vipeta (malý anglický chrt) jménem Monty (Angels Advocate Fancy That). Neboť povaha vipetů mi učarovala a taktéž jsou chrti pro mne výcvikářskou výzvou. S Montíkem se aktivně věnujeme mnoha aktivitám, hlavní jsou pro mne stále agility, ale sem tam zkoušíme pachové práce, obrany, trénujeme dogdancingové triky, zkusili jsme základy flyballu, ke kterému bych se chtěla časem vrátit a pohrávám si s myšlenkou i návratu k poslušnosti. Ve volném čase rádi rozvíjíme své mozkové závity, ale i svaly u všemožných hlavolamů a her. Montíka aktivně využívám při seminářích, školičkách i klasickém výcviku pro ukázku. Mám velmi dobré ohlasy na to, že pokud to jde chrtovi, tak to přeci už musí jít každému. :-)

 

Moje metodika

 

V lednu roku 2012 jsem objevila metodiku výcviku pozitivní motivací od Martiny Klimešové, což převrátilo mé dosavadní představy o tom, jak se má se psy pracovat. Nadchlo mne to tak, že jsem začala dále aktivně vzdělávat, číst a zkoušet. Pravidelně se vzdělávám na různých seminářích (Pavla Kamrádová, Hana Böhmová, Tereza Hladká, František Šusta, Katka Lerlová a další...), v současné době se účastním již třetího webináře Martiny Klimešové, jsem účastníkem webináře zaměřeného na shaping Jitky Janáskové, byla jsem účastnikem Puppy Peaks od Susan Garret se základním přístupem ke známějším Recallers ("přivolávačské hry"). V průběhu doby jsem si vytvořila svůj mix z různých přístupů těchto a dalších osobností v tom, o čem jsem přesvědčená, že funguje, takže už se neodvážím říct, že pracuju na bázi pozitivní motivace (i když těch prvků tam nacházím mnoho), rozhodně ale pracuji na bázi pozitivního posilování. No, já tomu prostě říkám mít psa pro radost, a nějakou tu radost potřebujeme v životě všichni. :-)

 

Proč Pes pro radost?

 

Zjistila jsem, že tyto zásady se dají velmi přirozeně zasazovat i do osobního života a mění člověka k lepšímu. Troufám si tvrdit, že využívání pozitivních technik při výcviku dělá člověka šťastnějším, protože se mu mění styl myšlení a tím se mu začíná víc dařit v životě. Ve své práci bych ráda skloubila spokojený psí i lidský život. Protože v životě narážíme na mnoho problémů, lidí, co nám ubírají energii (čtěte "pitomce"), jsme v časovém presu a visí na nás hodně zodpovědnosti, je potřeba mít místo, někoho, nebo aktivitu, která vám pomůže dobít baterky a cítit se lépe. Tuto roli celkem dobře může zastávat váš pes. Ráda bych lidem ukázala, jak fajn je rozumět si se svým psem, jak hodně promění váš vzájemný vztah to, pokud začnete se psem pracovat pozitivně a to nemluvím o tom, jak se příjemně změní váš vztah k příteli, rodině, práci i k těm, které jste dosud třeba moc nemuseli. Doufám, že vám můj blog přinese trochu té radosti a optimismu, v dnešním světě je ho tak málo. Jedním dechem dodávám, že články mou psané nepovažuji za jedinou cestu, přednáší mé názory a pohledy a budu jen ráda, pokud je budete propojovat se svým zdravým rozumem. :-)

 

Nina Janebová (Nina.Janebova@pesproradost.cz)